V minulém díle jsem řešil měření expozice a na konci jsem slíbil, že se vrátím k tomu, co se stane, když expozici neřídím manuálně, ale přenechám kus rozhodování fotoaparátu. Tady se dostáváme přesně k tomu bodu – k Auto ISO a k nastavení, které většina lidí přeskočí, i když dělá rozdíl mezi ostrou fotkou a rozmazaným šumem: minimální rychlost závěrky.
Dlouho jsem Auto ISO ignoroval, protože jsem měl pocit, že mi "bere kontrolu". Ve skutečnosti je to naopak – pokud si správně nastavím rozsah a minimální rychlost závěrky, Auto ISO mi kontrolu dává zpátky, jenom ji přesune na jinou úroveň. Místo abych při každé změně světla přepočítával ISO v hlavě, řeknu fotoaparátu dopředu, jaké jsou moje limity, a on je dodrží.
Co se vlastně nastavuje
Na R6 Mark II jsou to ve skutečnosti tři propojená, ale samostatná nastavení v menu "Nastavení citlivosti ISO":
1. Rozsah citlivosti ISO – celkový strop a dno, mezi kterými se ISO může hýbat vůbec, ať fotím manuálně nebo v Auto ISO. U mě je nastavený na celý rozsah 100–102400 (R6 II umí rozšířit dolů na L=50, ale to nepoužívám – ztrácí se dynamický rozsah).
2. Rozsah Auto ISO – užší okno uvnitř toho prvního, které platí jen když je aktivní Auto ISO. Tady říkám fotoaparátu, jak vysoko je ochotný jít, než já sám zasáhnu.
3. Min. rychlost závěrky – tohle je ten důležitý přepínač. Určuje, pod jakou rychlost závěrky Auto ISO nesmí klesnout, než začne zvedat citlivost. Má dvě polohy: Auto (fotoaparát si minimální rychlost dopočítá sám podle ohniskové vzdálenosti objektivu a dá se posunout o ±2 stupně – Rychlejší/Pomalejší) a Manuální, kde zadám pevnou hodnotu od 1/8000 s až 30 s.
Důležité je pořadí, v jakém fotoaparát věci řeší: nejdřív se snaží udržet rychlost závěrky na nastaveném minimu, a teprve když to při daném cloně nejde, začne zvedat ISO. Jakmile dojde na horní hranici Auto ISO rozsahu, rychlost závěrky dál klesá – i pod moje "minimum" – protože fotoaparát raději podexponuje, než aby šel nad nastavený strop citlivosti.
Krok za krokem – jak to mám nastavené
Menu je na červené kartě (Snímání), čtvrtá záložka s ikonou fotoaparátu, položka "Nastavení citlivosti ISO". Postup:
1. Vstoupím do "Nastavení citlivosti ISO" a nastavím celkový "Rozsah citlivosti ISO" – u mě 100–102400, jednou a nechávám tak, protože jde o absolutní strop pro všechny scénáře.
2. V podmenu "Rozsah Auto ISO" zadám min/max, které se bude lišit podle toho, v jakém vlastním režimu (C1/C2/C3) jsem – viz tabulka níže.
3. V podmenu "Min. rychlost závěrky" zvolím Auto nebo Manuální a odpovídající hodnotu.
4. Protože mám otočný kroužek na objektivu přiřazený k ISO, mám navíc kdykoliv možnost bleskově vystoupit z Auto ISO a nastavit pevnou hodnotu rukou – stačí otočit kroužkem a fotoaparát automaticky přepne z automatické citlivosti na manuální, dokud ji znovu nevrátím zpátky.
Protože mám tahle nastavení uložená samostatně v C1, C2 a C3 (fotoaparát si je pamatuje jako součást vlastního režimu), nemusím se k menu vracet při každém přepnutí – jen otočím voličem režimů a ISO logika se změní s ním.
Scénáře z praxe
| Vlastní režim | Rozsah Auto ISO | Min. rychlost závěrky | Proč |
|---|---|---|---|
| C1 – akce | 100–25600 | Manuální, 1/1000 s | Zmrazení pohybu je priorita číslo jedna, šum při ISO 25600 je menší problém než rozmazaný běžec. Auto rychlost závěrky by při 70-200mm počítala jen s 1/200, to je na sport málo. |
| C2 – portrét | 100–6400 | Auto, Rychlejší +1 | Chci čistý obraz, ale model se hýbe, mrká, gestikuluje – jeden stupeň nad automatickým výpočtem (např. z 1/100 na 1/200 při 100mm) mi dá rezervu proti mikropohybu bez zbytečného šumu. |
| C3 – obřad | 100–51200 | Auto, Pomalejší −1 | V kostele nebo obřadní síni je obvykle tma a blesk je díky tiché závěrce mimo hru. Potřebuju povolit vysoké ISO a zároveň akceptovat o stupeň pomalejší závěrku, než by fotoaparát zvolil sám – jinak by ISO vystřelilo na strop zbytečně brzy. |
Všimněte si, že u C3 jde o vědomý kompromis: raději mírně rozmazané pozadí nebo ruce při gestu než vystřelené ISO 51200 pořízené při f/2.8 na 200mm z druhého konce kostela. Dolní hranice Auto ISO rozsahu je u všech tří stejná (100), protože tam nic neomezuje – dolní limit má smysl řešit jen výjimečně, třeba při filmování se stabilní expozicí.
Pokročilé tipy
Kroužek na objektivu jako záchranná brzda. Protože mám control ring přiřazený k ISO, zvládnu i uprostřed Auto ISO série bleskově přepnout na manuální hodnotu – třeba když chci udělat sérii na stativu se stejnou expozicí pro pozdější HDR sloučení, nebo když vím, že příští dva záběry musí mít přesně stejné ISO kvůli postprodukci. Jedno otočení kroužkem a jsem z automatiky venku, aniž bych sahal do menu.
Auto minimální rychlost počítá s ohniskem objektivu, ne s dohledem. Při 70-200mm na konci rozsahu to znamená poměrně rychlou "automatickou" minimální rychlost, ale pozor – u statického objektu (socha, jídlo na stole) je to zbytečně konzervativní a jen to zvyšuje ISO. Pro takové záběry raději krátce přepnu Min. rychlost závěrky na Manuální a dám něco pomalejšího, třeba 1/60.
Auto Lighting Optimizer (ALO) a Auto ISO se dobře doplňují, ale dvakrát měř. Stejně jako u expoziční kompenzace z minulého dílu, i tady ALO dopočítává jasy JPEGu/náhledu až po expozici – pokud mám ALO na vyšší úroveň, histogram za clonkou vypadá "bezpečněji" než realita, a to může svádět k tomu nechat ISO rozsah zbytečně nízký. Pro RAW z toho nic nepramení, ale u náhledu na displeji na to myslím.
Horní hranice Auto ISO rozsahu je tvrdá priorita před minimální rychlostí závěrky. Tohle mě jednou překvapilo na svatbě – v temné lodi kostela mi i přes nastavené Pomalejší −1 klesla rychlost až na 1/15, protože jsem měl Auto ISO rozsah omezený na 51200 a fotoaparát už nemohl dál zvedat citlivost. Řešení příště: buď rozšířit rozsah výš (na úkor šumu), nebo přijmout rozmazání a použít stabilizaci objektivu/těla.
Kdy tohle nepoužívat
Auto ISO vypínám úplně a jedu na pevné ISO v několika situacích: na stativu při dlouhých expozicích (noční scény, rozmazaná voda), při práci s externím bleskem Speedlite na pevném výkonu, kde potřebuju opakovatelnou expozici napříč celou sérií, a při skládání panoramat nebo focus-stackingu, kde musí sedět úplně každý snímek. Ve všech těchto případech je nekonzistentní ISO mezi snímky víc na škodu než pomoc – a tady se zase vracím k tomu kroužku na objektivu, který mi dovolí rychle vystoupit z automatiky, aniž bych přepínal celý vlastní režim.
Příští díl se bude týkat další věci, kterou řeší hlavně C1 – rychlosti sériového snímání a velikosti vyrovnávací paměti (buffer) při focení akce. Projdu si, kolik RAW záběrů v sérii fotoaparát reálně zvládne při plné rychlosti, než začne zpomalovat, a jak to ovlivňuje volbu mezi elektronickou a mechanickou závěrkou z dílu o tiché závěrce.